Jdi na obsah Jdi na menu
 


Digitální fotografie

Obrazek

Ve 40.letech 19.stoletíWilliemHendry Fox Talbot zkombinoval světlo, papír, několik málo chemikálií, k tomu přidal dřevěnou krabici a vyrobil fotografii, čímž položil základy dnešního fotografování. Během
dalších let byl Talbotem vynalezený postup zdokonalen.

Dnes,téměř po 160 letech od Talbotova vynálezu, začala nová éra fotografování. Nastala éra digitálních přístrojů, která přinesla nové způsoby.

Digitální fotoaparát, počítač a některý ze softwarů pro editování obrázků nabízí neomezené možnosti.i když nejste zrovna zkušenými počítačovými experty, můžete snadno upravit obrázek pořízený fotoaparátem tak, aby vyhovoval vašim uměleckým představám.Můžete například zkombinovat části několika různých obrázků do fotografické koláže a vytvářet speciální efekty, které nelze(nebo jen velmi obtížně) vytvořit pomocí klasického filmu.Velmi praktický je také fakt, že digitální fotografování značně spoří čas nezbytný pro úpravu obrázků. Několikerým kliknutím myši lze vyřešit problém týkající se vyváženosti barev, odstranit nežádoucí objekty na pozadí a dokonce vylepšit zaostření.

Digitální fotografie také napomáhá rychlému sdílení obrazových informací mezi lidmi celého světa. Doslova pár minut po pořízení obrázku můžete pomocí elektronické zprávy a Internetu tento obrázek odeslat přátelům, kolegům neznámým lidem na druhé straně zeměkoule.

Digitální fotoaparáty mohou mít různý tvar i velikost. I když se funkce a vlastnosti jednotlivých modelů liší, všechny digitální fotoaparáty slouží jednomu účelu:zjednodušení procesu vytváření digitálních obrázků.
Digitální obrázky nejsou ničím novým.Již roky lidé vytvářejí a editují digitální obrázky pomocí takových programů jako Adobe photoshop a Corel Photo-paint.

Vybavení pro zpracování obrázků a jejich tisk

Kromě samostatného přístroje budete pro digitální fotografování také potřebovat spoustu přídavného hardwaru a softwaru.Neposlední místo zaujímá výkonný počítač, který slouží pro prohlížení, ukládání, editování a tisk obrázků. To znamená stroj s výkonným procesorem, alespoň 32MB operační paměti RAM a velkokapacitním pevným diskem, na kterém je dostatek volného místa.

Ukládání obrázků do paměti fotoaparátu

U obvyklého fotoaparátu světlo prochází čočkou, dopadá na film, a tak se vytvářejí obrázky. Na film je nanesena vrstva světlo-citlivých chemikálií, a kdykoli dopadne na tuto vrstvu světlo, dojde k chemické reakci a zaznamenání obrazu. Při vyvolání filmu se působením dalších chemikálií vytvoří fotografie.


Digitální fotoaparáty také používají světla pro tvorbu obrázků, ale místo na film tyto fotoaparáty zaznamenávají obrázky pomocí paprsku dopadajícího na světlo-citlivé počítačové čipy. V součastné době se používají dva typy těchto čipů: CCD, což je zkratka pro zařízení s nábojovou vazbou (Charge Coupled Device),a CMOS, což je zase zkratka pro technologii polovodičů s vrstvou kysličníku křemíku(Complementary Metal Oxide Semiconductor). I když se čip CCD a CMOS podstatně liší, oba prvky slouží stejnému účelu. Když na ně dopadne světelný paprsek, emitují elektrický výboj, který se uvnitř fotoaparátu procesorem vyhodnocuje a převádí na data digitálního obrázku.Čím více světla, tím je výboj silnější. Poté, co se elektrické impulsy převedou na obrázková data, se tato data uloží do paměti přístroje. Jako paměť může sloužit čip vestavěný do fotoaparátu či vyjímatelná paměťová karta nebo disk.Chcete-li následně pracovat s pořízenými obrázky, stačí je převést z paměti do počítače.Některé fotoaparáty nabízejí možnost přenosu na televizní obrazovku nebo do tiskárny, takže si je můžete prohlédnout či vytisknout, aniž byste museli používat počítač.

Barvy
Obdobně jako klasické fotoaparáty,tak i digitální přístroje vytvářejí obrázky vyhodnocením množství světla a tmy fotografovaného objektu.Ale jak vlastně fotoaparát převádí tyto údaje o jasu na barvy, které vidíte na konečném obrázku? Ukazuje se, že digitální technologie funguje stejně jako lidské oko.Chcete-li pochopit,j ak digitální fotoaparáty a vaše oči vnímají barvu,musíte se nejdříve dovědět,že světlo lze rozdělit na tři základní barvy:červenou, zelenou a modrou.Uvnitř oka máte tři receptory odpovídajícím těmto barvám.Každý receptor tak měří jas světla určité barvy. Červený receptor zaznamenává množství červeného světla, zelený receptor zaznamenává množství zeleného světla a modrý receptor zaznamenává množství modrého světla. Mozek pak kombinuje údaje z těchto tří receptorů do jednoho mnohobarevného obrázku ve vaší hlavě.
Představte si,že stojíte v tmavé místnosti,kde je jeden reflektor,který svítí červeně,jeden reflektor,který svítí zeleně,a další,který svítí modře.Namíříte-li všechny reflektory na jedno místo,získáte bílou.Vypnete všechny reflektory,a získáte černou.Pohybem paprsku každého reflektoru nahoru nebo dolů lze emitovat paprsek vyšší nebo nižší intenzity.Takovým způsobem lze vytvořit téměř každou barvu duhy.Obrázky vytvořené pomocí těchto tří základních barev světla jsou známy jako RGB obrázky(RGB=red,green,blue=červená,zelená a modrá)

Rozlišení obrázku a jeho kvalita
Každý digitální obrázek sestává z určitého množství pixelů.Tak nejlevnější digitální fotoaparáty obvykle vytvářejí obrázky, které jsou 640 pixelů široké a 480 pixelů vysoké.
Rozlišení se vztahuje k počtu pixelů v obrázku na palec(PPI).

Jak lze ovládat počet pixelů a rozlišení?
Nejbezpečnějším způsobem změny rozlišení obrázku je změnit jeho rozměry při zachování původního počtu pixelů. Zmenšíme-li velikost obrázku, pixely se zmenší a shluknou se blíž k sobě, aby se vešly mezi nově nastavěné okraje. Zvětšíme-li obrázek, pixely se nafouknou a zvětší se jejich velikost.
Světla, fotoaparát, expozice
Příliš mnoho světla zaviní přeexpozici, obrázek je příliš vybledlý.Je –li světla naopak málo, obrázek je tmavý a je podexponován.
 
 

 



Archiv

Kalendář
<< srpen / 2021 >>